Jiří Bašný, 6.5.2011
Není pochyb, že mantrou dnešní doby je bezpečnost. Každý jí má plná ústa, každý se na ní točí, legislativci v jejím jménu chrlí nové zákony, leckdo z ní má velmi výnosný šolich, až to trochu budí dojem, že se to se zajištěním bezpečnosti přehání více než trochu.
Tohle úsilí se samozřejmě týká i nás, kterým učarovalo putování v jedné stopě. Dotýkají se nás legislativní aktivity, díky nimž možná budeme mít jednotné, slušivě zelené oblečky, budeme opolstrovaní airbagovými vestami, a možná i na helmy namontujeme oranžové majáčky 
. A jestli dojde na aktivity jednoho europoslance, nebudeme na motorkách v běžném provozu jezdit vůbec…
Ale teď trochu na vážnější notečku. Jako konzervativec jsem toho názoru, že o bezpečnost se má především postarat konkrétní jedinec. Že jízda na mašině není zrovínka etalonem bezpečného posouvání se po zemském povrchu, je každému jasno. Především to nejvíc souvisí se samotným fyzikálním principem jízdy na dvoukolém vehiklu, a je jedno, jestli je s motorem, nebo bez. S tím je velmi úzce spojená nutnost kvalitně, intuitivně a hlavně v každém okamžiku mít svůj stroj pod kontrolou.
Především ve výše uvedené podmínce bezpečné jízdy je zakleto jádro pudlíka. Zatím odborný růst motorkáře probíhá víceméně pouze „samovzděláváním“. Autoškola vybaví nového řidiče motorky pouze základními znalostmi, ani tak ne z vlastních jízdních dovedností, jako spíše ze znalosti silničního zákona a jeho aplikaci na běžný provoz. Velmi zhruba a zkratkovitě řečeno, autoškole stačí, že se žák s instruktorem nevyválí a dovede se tak nějak v sedle udržet a výuku přežít... .
Další pokrok je jen a jen na každém z nás, výukovým principem je léty prověřená metoda „pokusu a omylu“. A zde jsou dvě možnosti – buďto se ke kýžené hranici bezpečné a svižné jízdy blížíme z jedné strany, nebo z druhé. Cesta „shora“ bolí, stojí peníze za opravy oválených strojů, a bohužel, je lemována pomníčky těch, kteří s výukou skončili 
. Cesta zdola sice uvedené atributy nevykazuje, ale skrývá v sobě naopak nebezpečí, že dotyčný jedinec v jisté chvíli usoudí, že už ví, zná a umí vše, a do konce své kariéry na dvou kolech jezdí už stále stejně.
Příčina dosavadního, výše popsaného stavu je jasná. Nejenže nic jezdce na motocyklu nenutí se stále učit, ale navíc nemá prakticky žádnou možnost, jak a kde se dovednosti jízdy na mašině naučit. Jsou zde, pravda, kurzy jízdy na motorkách, pořádané ve velké většině na závodních okruzích, leč ty jsou už ve své podstatě částečně zaměřeny na specifika pohybu na závodním okruhu.
Skulinu na trhu nabídky zdokonalovacích jezdeckých kurzů zdá se vyplňuje projekt, představený motorkářům přede dvěma týdny. Z dřívějších dob známý a velmi úspěšný trialový specialista Mirek Lisý je duší a iniciátorem týmu, který si dal za úkol poskytnout řadovému jezdci na motocyklu možnost pro své další zdokonalení. Výhodou týmu je, že jeho žáci mají k dispozici celkem pět mašin (od naháče přes enduro až po skútr), opatřených unikátními ochrannými rámy. Ty umožní jezdci vyzkoušet si, kam až se může při náklonu odvážit, co všechno na motorce zvládne bez nebezpečí úrazu a škod na stroji. Samozřejmě, část kurzu probíhá i na vlastním stroji žáka.
Úkolem a cílem kurzů je nacvičit si a dostat pod kůži dovednosti v ovládání stroje, zjistit možnosti své i motorky, a v neposlední řadě adekvátně reagovat na náhlé a nečekané dopravní situace. Dalším kladem je individuální přístup, neboť maximální počet účastníků jednotlivého kurzu je stanoven na deset jezdců. Kurzy nejsou vázány na závodní okruhy, tým má vytipovány potřebné prostory po celé republice, je mobilní a dovede za svými zákazníky přijet až do jeho regionu. Navíc je tu osobnost samotného Mirka Lisého. Z vlastní dlouholeté zkušenosti z jeho spolupráce s klubem, jehož jsem členem, mohu potvrdit, že Mirek je pohodový a na nic si nehrající člověk, který se velmi rád podělí se svými jezdeckými zkušenostmi a praktikami. Také má potřebné pedagogické nadání, které je v lektorské činnosti dozajista nutné.
Na závěr mohu uvést, že ač na motorce kroutím už jedenačtyřicátou sezónu, tak si zcela jistě při nejbližší možné příležitosti „střihnu“ lekci v ovládání cestovního endura – jak na silnici, tak i ve velmi lehkém terénu. Přeci jen, s cestovním endurem jsem začal teprve před šesti léty – a je to bohužel znát . Takže až to budu mít za sebou, napíšu a popíšu….
Trocha teorie: Tipy a trénink pro bezpečnou jízdu
Více o celém programu: www.bezpecne-na-motorce.cz